Navzdory stále nepomíjejícímu záchvatu světového kolektivního šílenství, trvajícího již téměř přes rok a půl, nám podmínky umožnily alespoň komorně uspořádat tradiční, byť tentokrát patřičně ‚okrájené‘ setkání na Staré Huti. I když se mimojiné konalo bez davů diváků, přineslo další nové poznatky stran taveb i uhlířství, jenž přispěly celkovému stavu našeho vědění v rámci obnovování ztracených dovedností a řemesel, jenž definovaly životy našich předků.