kování

16.-17. září 2021 proběhne v areálu Staré huti u Adamova další, tentokráte kratší, workshop starého železářství.

V sobotu 18. května proběhne již 21. Setkání ve střední části Moravského krasu alias Slované na huti (druhé přesunuté, současně také páté půlené)

Jelikož byla jarní akce na Staré Huti zrušena, tak se mi zastesklo po těch desítkách kilech spáleného dřevěného uhlí za účelem výroby nekvalitního drahého, ale za to pracného železa. Rozhodl jsem se, že bych rád vytvořil repliku dobového nástroje z houbové oceli a padla mi do oka velkomoravská sekera „bradatice“. Rozhodl jsem se toto mé hraní na kováře zdokumentovat i se svými někdy až absurdními myšlenkovými pochody a možná tak navázat na Dominikův článek o výrobě nožosrpu/srponože.

V sobotu 19. září nás čeká druhý pokus v uspořádání letošního 20. Setkání ve střední části Moravského krasu (resp. jeho starohuťské části) alias Slovanů na huti.

V době, kdy probíhalo oficielní víkendové sympózium v září tohoto roku (2018), jsem zrovna kdesi lezl po různých dolech v Alpách, mimo dosah daného dění, jehož termín bohužel odpovědné osoby přesunuly z jakýchsi důvodů o týden dříve. A byl jsem tedy samozřejmě nervózní, jako vždy! Proto jsem se domluvil s generálním hutníkem O. Mertou a kolegou Martinem Hrubým na pokusu dokončení zadaných úkolů během listopadového víkendu 17.- 18.11.2018. Ač se v kovárně ani nyní plně nepovedlo to, co jsme si předsevzali, přece jen jsme uspěli a shromáždili nové poznatky stran kování, a dokonce dostáli jistým formálním ‚restům‘ ve formě doplnění chybějících fotek, nutných pro napsání jiného článku na serveru starahut.com...

Při letošní návštěvě hradu Buchlova jsme my, josefovští taviči, byli dosti ohromeni rozsahem inklinace valné většiny tamějších kovářů k japonskému odkazu v rámci jejich řemesla, a rovněž mírou zvládnutí terminologie, používané jejich východními řemeslnými vzory. Autor tohoto příspěvku byl natolik učarován touto skutečností, že si dal tu práci pohlédnout do historických análů, nalezené pojmy setřídit a sumarizovat, a ve výsledku byl ohromen tím, kolik z japonského odkazu je již dlouhá léta realizováno v rámci našeho snažení v Josefově. Následující příspěvek se věnuje konkrétně daným japonským označením, s nimiž je seznámena pouze hrstka kovářů, jenž nepracují hlavně s hutními polotovary, coby výchozím materiálem jejich snažení.

Přestože nejsem oficiálním členem Spolku Františka (jelikož neorganizovanost přináší obecnou výhodu v absenci jakýchkoli povinností), rozhodl jsem se, inspirován pohledem na plamen líně olizující sklo dvířek krbových kamen a vůní dýmu ještě líněji stoupajícího z mé dýmky, že se pokusím o nastínění průběhu mých podzimních snažení ve Staré huti u Adamova svým pohledem a rukopisem.

O víkendu vyhrazeném pro podzimní experimentální tavby v Josefově nepanovalo právě hezké počasí, i když jsme doufali v indiánské léto. Přesto jsme, nedbající osobního pohodlí, pilně tavili a plán bezezbytku splnili. Ono by jinak totiž nebylo s jistým kolegou k vydržení!

Ve druhé polovici letošního jara nám opět proběhlo naše obvyklé tavičské setkání ve Staré huti u Adamova – tedy Josefově. Předkládáme tedy s řádným zpožděním o těchto dějích stručnou zprávu. Nebo je to nutný odstup?