O Staré Huti
Cesta železa Moravským krasem
Kalendář akcí
Přesné lokace zmiňovaného výzkumu a nálezu si vzhledem k poněkud spornému přístupu k tomuto světci raději ponecháme pro sebe.
Kruh přátel Technického muzea v Brně
St. Arahut - živá tradice uctívání na Balkáně
Před dvěma lety jsme zde referovali o "nálezu" zapomenutého patrona hutníků v odborné literatuře.
Nečekaná zpráva k nám dorazila od našeho kolegy Ivana M. Hrvatina. Cituji (ve volném překladu z česko-anglicko-slovinštiny, kterou se běžně dorozumíváme)
"... cestou na archeologický výzkum v ***** východně od Dubrovníku jsem se zastavil ve vesničce, kde byl ukazatel na pustý klášter. Po výstupu 200 výškových metrů mezi vinohrady a suťová pole jsem narazil na pozůstatky obytných budov, cisterny na sběr dešťové vody a kapličky, která jako jediná byla v jakémsi udržovaném stavu. Komplex původně tří budov a malého pohřebiště (bylo možné identifikovat 2 hroby) byl vybudován pod skalním převisem, poměrně hlubokým, skoro jeskyní. Kaple je funkční s oltářem a místní obyvatelé ji zjevně navštěvují. Vstup do kaple byl zabezpečen mříží, alespoň bylo možné fotografovat od vchodu. V kapli jsem uviděl na polici vedle hlavního oltáře ikonu Sv. Arahuta! Cestou zpět jsem se vyptal staršího člověka, který pracoval ve vinohradě ve svahu. Ten mi podal něco málo informací ..."
Na obraze je nápis ".ST. ARAHVT" rozdělený po stranách obrazu světce, místní obyvatel vyslovoval jméno světce jako "Sveti Arach(t)" - Ivan si nebyl zcela jistý přesnou výslovností koncovky. Podle něj jsou jeho atributy chleba (kruh) a kladivo (čekić). O původu ikony ani o světci více nevěděl, prý se do vesnice přiženil ze severu (vzhledem k pokročilému věku pána tak před padesáti lety).
Podle Ivana (i fota) je zjevné, že ikona sama o sobě nebude mít žádnou valnou uměleckou ani historickou hodnotu. Musí se jednat o dílo nějakého místního umělce z doby nedávné. Obraz je namalován na silnější desce, má rozměr přibližně 20 x 30 cm, možná o něco více a je lesklý. Na obraze není použito žádné zlato (minimálně u svatozáře by bylo očekávatelné). I tak se ale jedná o velmi významný objev. Podstatné je, že psaní ikon je svázáno mnoha pravidly, skoro by se dalo říci, že se ikony "opisují". Můžeme tedy oprávněně předpokládat, že autor pracoval podle nějakého staršího vzoru. Ergo jedná se nejspíše o místní tradici. Je ovšem škoda, že místní kontakt nevěděl více o původu - snad by autor stávajícího obrazu měl k dispozici ještě vzor, podle kterého pracoval, alespoň fotografii. Jsou konec konců i mediálně známy případy, kdy byly místními "umělci" znehodnoceny cenná historická díla přemalbou.
K vlastní ikoně - obsahově: Při pohledu na obraz je překvapivé, jak odpovídá předmět, údajný chleba, v pravé světcově ruce naseknuté železné lupě. Tento tvar je znám z archeologických nálezů z celé řady míst v Evropě, zachování až do současnosti v lidové tradici na Balkáně je ovšem pozoruhodné. V blízkém okolí není zatím povědomí o žádném zpracování železa, mimo pár políček ve svahu zde není prakticky nic. Ani turisticky není toto místo zajímavé (bez přístupu k moři).
Při pohledu na světcovu tvář je na první pohled nápadný mohutný rezavý plnovous, připomínající plameny. Pouštím se tu na poněkud tenký esoterický led, ale není možné, že od doby, co se na tavbách podílí naši rezaví kolegové - Dominik, Martin a Lída (ač bez plnovousu), se významně zlepšily výsledky? Můžeme za to děkovat světcově přízni?
Ivan již nějakou dobu spolupracuje s týmem archeologického ústavu chorvatské akademie věd na výzkumu (jak jinak) starého železářství. Ti z nás, kdo byli účastni cesty do Slovinska na podzim 2010, kdy jsme si vedeni Ivanem krátili cestu mezi Kropou (železářské muzeum, dochované cvočkařské dílny s dmychadly poháněnými vodními koly a relikt odkryté a zakonzervované středověké železářské pece) a Železniky (pozůstatek vysoké pece a železářské muzeum) horskou silničkou, která nás přivedla do osady Jamnik a zde se nacházejícího kostelíka Sv. Primožana a Sv. Felicijana, nikterak nepřekvapí ani zdánlivě podivný výstup k zapadlému kostelíku. Tentokrát se taková "zajížďka" vyplatila.
Náhodný objev nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli kontaktovat Chorvatskou akademii věd a umění – oddělení společenských věd / Institut historických věd v Dubrovníku a Chorvatské historické muzeum – zde kurátorku sbírky náboženských artefaktů. Zajímá nás, zda kolegové v těchto institucích nemají více dokladů o uctívání Svatého Arahuta, prastarého patrona železářů, na pobřeží Jaderského moře.
Považujeme za důležité zdůraznit, že vyhnání žáků Cyrila a Metoděje z Moravy se časově shoduje s obdobím, do něhož jsou datovány moravské nálezy naseknutých lup. Vyobrazení lupy jako atributu svatého by potom mohlo nabízet zajímavou kulturně-historickou vazbu. Následovníci bratří ze Soluně se postupně přesunuli z našich krajů přes břeh Jaderského moře k Ochridskému jezeru. Mohou i starobylé kláštery a kostely na makedonském území ukrývat doklady uctívání Sv. Arahuta? A je možné, že s kultem Sv. Arahuta se prostřednictvím Soluňských bratří mohli setkat i staří hutníci pracující v hlubokých lesích na sever od Starých zámků u Líšně? Jen doplním, že o Svatém Arahutovi máme zatím jen velmi kusé informace, mimo původu v Anatolii a zázračné schopnosti měnit kámen na železo můžeme jen doplnit hrubý odhad života tohoto světce do první polovice prvního tisíciletí po Kristu.