Zprávy

Předjarní motorovích pilí kvil

O weekendu 2. a 3. března proběhla v Josefově pracovní akce, při níž jsme mocně hnuli s přerostlými stromy a věnovali se i dalším chvályhodným pracem.

Kovářská listopadová anabáze v roce 2018 – co jsme se nového naučili, na úkor materiálu...

Akce v kovárně

V době, kdy probíhalo oficielní víkendové sympózium v září tohoto roku (2018), jsem zrovna kdesi lezl po různých dolech v Alpách, mimo dosah daného dění, jehož termín bohužel odpovědné osoby přesunuly z jakýchsi důvodů o týden dříve. A byl jsem tedy samozřejmě nervózní, jako vždy! Proto jsem se domluvil s generálním hutníkem O. Mertou a kolegou Martinem Hrubým na pokusu dokončení zadaných úkolů během listopadového víkendu 17.- 18.11.2018. Ač se v kovárně ani nyní plně nepovedlo to, co jsme si předsevzali, přece jen jsme uspěli a shromáždili nové poznatky stran kování, a dokonce dostáli jistým formálním ‚restům‘ ve formě doplnění chybějících fotek, nutných pro napsání jiného článku na serveru starahut.com...

Japonské kovářské výrazy v přehledu a co z jejich odkazu plyne...

Kovárna v noci

Při letošní návštěvě hradu Buchlova jsme my, josefovští taviči, byli dosti ohromeni rozsahem inklinace valné většiny tamějších kovářů k japonskému odkazu v rámci jejich řemesla, a rovněž mírou zvládnutí terminologie, používané jejich východními řemeslnými vzory. Autor tohoto příspěvku byl natolik učarován touto skutečností, že si dal tu práci pohlédnout do historických análů, nalezené pojmy setřídit a sumarizovat, a ve výsledku byl ohromen tím, kolik z japonského odkazu je již dlouhá léta realizováno v rámci našeho snažení v Josefově. Následující příspěvek se věnuje konkrétně daným japonským označením, s nimiž je seznámena pouze hrstka kovářů, jenž nepracují hlavně s hutními polotovary, coby výchozím materiálem jejich snažení.

Martinovo ohlédnutí se za podzimními počiny ve Staré huti

Nasekávání železné lupy

Přestože nejsem oficiálním členem Spolku Františka (jelikož neorganizovanost přináší obecnou výhodu v absenci jakýchkoli povinností), rozhodl jsem se, inspirován pohledem na plamen líně olizující sklo dvířek krbových kamen a vůní dýmu ještě líněji stoupajícího z mé dýmky, že se pokusím o nastínění průběhu mých podzimních snažení ve Staré huti u Adamova svým pohledem a rukopisem.

Týden v josefovské kovárně aneb kterak bezprizorní nováčci pozoruhodná zjištění učinili...

Jelikož se další a poslední experimentální rudu ze švédské Kiruny na josefovský květnový týden v roce 2018 nějak nepovedlo sehnat, vyvstala otázka, především u některých horlivějších kolegů, co učinit s nedobrovolně získaným volným časem. Nepřítomnost kovářských mistrů během letošního sympózia nás svedla k tomu opravit výheň, zapojit měch a pokusit se posléze poprvé vlastníma rukama zhutnit a zpracovat železnou houbu....

Výheň v provozu

Jarní houby

Ve volným tempem přibývajícím seriálu příspěvků o letošním květnovém Josefovu přišla řada na to nejdůležitější (ať si kdo chce, co chce říká) – tedy tavby v kusových železářských pecích. Následující řádky tedy krátce rekapitulují hutnické děje v Josefově/Staré huti u Adamova v týdnu od 21. do 26. května 2018.

Desátý milíř v Josefově

V letošním roce byl na josefovském „placu“ pálen již desátý a tedy jubilejní milíř. Dovolujeme si přiblížit p.t. publiku fotografiemi a krátkou informací průběh stavby i vlastního výpalu letošního milíře a stručnou rekapitulací josefovské současné uhlířství vůbec.

Květnové pečivo!

Neračte mít obavy, účelem příspěvku není nabízet staré pečivo, nýbrž nastínit první zkušenosti s novou pekařskou pecí, v Josefově již třetí.

Výpal vápna na Staré huti u Adamova v roce 2018

V květnu 2018 provedla vápenická sekce Spolku Františka výpal vápna ve zděné peci upravené z minulých let a současně i v drobné testovací peci umožňující získat poměrně rychle vzorky z výpalu různých karbonátových surovin.

Ohlédnutí za letošním (2018) josefovským květnem – úvod do děje a část obecná

Od neděle 26. května, kdy jsme se v Josefově rozžehnali se s těmi, kteří zůstali, aby pomohli poklidit „plac“ po tradičním pyromanském řádění uběhla již dosti dlouhá doba. Nastal tedy nejvyšší čas vše alespoň v krátkosti popsat a zejména se podělit o též tradičně pěkná fota vyhotovená Martinem Barákem (a méně pěkná, jejichž autory jsou další osoby) a též použít textu o vápenické části setkání, který bez větších (resp. jakýchkoli) cavyků napsal hlavní vápeník Petr Kos. Neb je fotografií poměrně dosti, rozhodl se pisatel a vkladatel rozdělit informace tematicky do několika příspěvků.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Zprávy