Zprávy

Našemu slovinskému kamarádovi a členovi spolku Františka se podařil unikátní a pro nás velmi důležitý objev. Na východ od Dubrovníku je stále živá tradice uctívání Svatého Arahuta!

Na přelomu února a března proběhla první letošní brigáda v Josefově. V jejím průběhu se podařilo odhalit tajemná tajemství a spatřit dlouho nespatřené, jakož i vytušit netušné (atd...).

S přibývajícími účastníky květnových sympózií v Josefově z tuzemska i zahraničí, kteří chtějí ovládnout umění taveb železa v kusových pecích – skoro až magickou transformaci rezavých kusů kamene na kus oceli – systematicky během posledních let vzrůstá spotřeba k tomuto procesu nutného dřevěného uhlí. Jelikož se všichni aspiranti hrnou ihned k tavbám, než aby se věnovali nejprve i vleklé výrobě k danému účelu potřebného paliva, přestalo uhlí získávané z klasického květnového milíře stačit pokrývat jeho spotřebu. Vleknoucí se ‚uhelná krize‘ měla na svědomí nutnost již dvakrát uhlířům zasahovat do ještě hořícího milíře, což je zrovna moc netěšilo. V tomto roce, vděk vykácení části lesíka za milířištěm, se naskytla příležitost použít dané dřevo pro doplnění tohoto dlouhodobého deficitu stavbou a vypálením nebývale velkého podzimního milíře. Na něm jsme rovněž otestovali několik nových užitečných konceptů a získali zajímavé poznatky...

V květnu 2019 došlo k dalšímu výpalu vápna ve vápenické peci vystavěné vápenickou sekcí Spolku Františka. Pec opět doznala nemalých úprav, výpal proběhl velmi úspěšně a vzniklý produkt bude prakticky využit.

Letos se v Josefově hutnil kov poněkud nestandardní pro železářský okrsek - měď, konkrétně z její primární sirné rudy - chalkopyritu. Krom toho, že je práce s daným materiálem z metalurgického hlediska daleko složitější nežli s rudou železnou, je tato ruda zajímavá tím, že spolu s mědí obsahuje i železo, jež je nevyhnutelný vedlejší produkt zpracování této suroviny. Pokus o výrobu mědi z chalkopyritu v kusové peci, jenž, zdá se, zatím nebyl v moderní době nikde proveden až do zdárného konce, dost možná skrývá odpověď na otázku, zdali objev hutnictví železa byl prostá náhoda, nebo naopak přímý důsledek zkušeností, plynoucích z práce s touto rudou...

O weekendu 2. a 3. března proběhla v Josefově pracovní akce, při níž jsme mocně hnuli s přerostlými stromy a věnovali se i dalším chvályhodným pracem.

V době, kdy probíhalo oficielní víkendové sympózium v září tohoto roku (2018), jsem zrovna kdesi lezl po různých dolech v Alpách, mimo dosah daného dění, jehož termín bohužel odpovědné osoby přesunuly z jakýchsi důvodů o týden dříve. A byl jsem tedy samozřejmě nervózní, jako vždy! Proto jsem se domluvil s generálním hutníkem O. Mertou a kolegou Martinem Hrubým na pokusu dokončení zadaných úkolů během listopadového víkendu 17.- 18.11.2018. Ač se v kovárně ani nyní plně nepovedlo to, co jsme si předsevzali, přece jen jsme uspěli a shromáždili nové poznatky stran kování, a dokonce dostáli jistým formálním ‚restům‘ ve formě doplnění chybějících fotek, nutných pro napsání jiného článku na serveru starahut.com...

Při letošní návštěvě hradu Buchlova jsme my, josefovští taviči, byli dosti ohromeni rozsahem inklinace valné většiny tamějších kovářů k japonskému odkazu v rámci jejich řemesla, a rovněž mírou zvládnutí terminologie, používané jejich východními řemeslnými vzory. Autor tohoto příspěvku byl natolik učarován touto skutečností, že si dal tu práci pohlédnout do historických análů, nalezené pojmy setřídit a sumarizovat, a ve výsledku byl ohromen tím, kolik z japonského odkazu je již dlouhá léta realizováno v rámci našeho snažení v Josefově. Následující příspěvek se věnuje konkrétně daným japonským označením, s nimiž je seznámena pouze hrstka kovářů, jenž nepracují hlavně s hutními polotovary, coby výchozím materiálem jejich snažení.

Přestože nejsem oficiálním členem Spolku Františka (jelikož neorganizovanost přináší obecnou výhodu v absenci jakýchkoli povinností), rozhodl jsem se, inspirován pohledem na plamen líně olizující sklo dvířek krbových kamen a vůní dýmu ještě líněji stoupajícího z mé dýmky, že se pokusím o nastínění průběhu mých podzimních snažení ve Staré huti u Adamova svým pohledem a rukopisem.

Jelikož se další a poslední experimentální rudu ze švédské Kiruny na josefovský květnový týden v roce 2018 nějak nepovedlo sehnat, vyvstala otázka, především u některých horlivějších kolegů, co učinit s nedobrovolně získaným volným časem. Nepřítomnost kovářských mistrů během letošního sympózia nás svedla k tomu opravit výheň, zapojit měch a pokusit se posléze poprvé vlastníma rukama zhutnit a zpracovat železnou houbu....