Podzimní experimentální tavby 2017

Na dva dny byly naplánovány čtyři tavby a na sobotní odpoledne též kování. Zvolili jsme pece č. 1 a 2, v nichž byla v sobotu tavena místní goethitová ruda nasbíraná v jarních měsících a v předstihu vypražená a nadrcená. Použity byly v posledních letech obvyklé velké ruční měchy a dřevěné uhlí z jarního milíře, které Dominik připravil na patřičnou frakci. Do pece č. 1 byla vsázena ruda a uhlí v poměru 2:1, do pece č. 2 v poměru běžně používaném 1:1. Společně s jednou z nedělních taveb (pec 1 s poměrem 2:1 ve prospěch uhlí) by měly posloužit k porovnání případného nauhličení výsledné houby/lupy v závislosti na poměru uhlí x ruda. Houba vzniklá při tavbě s nadbytkem rudy se rozpadla, v druhém případě vznikla solidní 5 kg vážící lupa, u níž jsme se pokusili o naseknutí. Nedělní lupa má hmotnost 5,95 kg. Ve všech třech případech bylo vsazeno 15 kg železné rudy.

Vše započalo vysoušení a následným předehříváním vodou nacucaných pecí v sobotu ráno. Z pece č. 2 (té Nejhezčí a Nejsolidnější) se pářilo ještě po započetí plné tavby! Při její konstrukci jsme totiž materiálem nikterak nešetřili, a tak se vlhko mělo kde nahromadit.

V sobotu po většinu dne drobně pršelo, v neděli po většinu dne nepršelo. Ještě, že máme na co natahnout plachtu (byť i nepořádně) a všechny možné propriety můžeme uschovat pod střechu kovárny.

Pro druhou z nedělních taveb byla použita po dvakráte pražená chalkopyritová ruda (ruda měděná, CuFeS2). Jednalo se o první zkušenost s touto rudou, získanou na Slovensku (Laučíkovi – děkujeme!), takže není zatím možno výsledek hodnotit. Výsledek tavby (kterým nebyla kompaktní houba, ale takové cosi) jsme po vylomení pece v nedělní večer vyházeli nad pec, vysbírali, ale zatím neprozkoumali. Tento typ rudy byl použit, neboť se dle některých hypotéz jedná o spojovací můstek mezi metalurgií mědi (bronzu) a železa a teoreticky by mohla vzniknout s mědí (či dále obohaceným „kamínkem“) i železná houba.

Z taveb byly odebrány vzorky, které budou následně analyzovány.

V sobotu byla v kovárně provedena část experimentu Jirky Hoška a Patricka Bárty, o němž budou realizátoři ve vhodný čas a na vhodném místě informovat sami.

Obědové menu tvořil pravý a nefalšovaný Josefovský kotlíkový guláš podávaný s bílovickým chlebem a lahvovým pívem. V neděli se podávala gulášová polévka vzniknuvší naředěním guláše. Děkujeme Toníkovi Chaloupkovi! V mezičase špekáčky a klobásky opečené na ohni, případně na peci.

V neděli provedl Petr Holub částečnou opravu chlebové pece. Ta spočívala v rozebrání propadené klenby a nastínění plánů na příští jaro, z nichž by měla vzejít zcela nová a mnohem lepčí pec! Však mu to ve vhodný čas připomeneme.

Účast nebyla právě nejhojnější, leč sešlost nakonec tak právě dostačovala k naplánovanému – zejména v neděli večer, kdy jsme zůstali na dvě pece a úklid čtyři. Za dva dny se naštěstí nestačí nanosit mnoho krámů, obvyklý cylindrický (a hmotný) měch jsme do kovárny též nepoužili a pršet začalo, až když bylo všechno uklizené.
Nepřítomní se vymlouvali na zdraví, a protože jsme na jihu Moravy, tak i na sběr vína na rodinných (či skoro rodinných) latifundiích – (2x). Naštěstí se vyskytlo i několik více, či méně náhodných kolemjdoucích, kteří neváhali a přiložili ruce k měchu.

Díky deštivému počasí přišlo pouze nemnoho návštěvníků – tavby však byly experimentálními, ne ukázkovými.

Jménem Spolku Františka děkuji účastným: Patricku Bártovi Milanu Geršlovi, Petru Holubovi (jestli pec i znovu postaví), Bohumilu Horákovi (a slečně), Jiřímu Hoškovi, Martinu Hrubému, Antonínu Chaloupkovi, Dominiku Tallovi, Zdeňku Tomanovi a slečně správcové za kafe.

Fota tentokráte nepocházejí od hutního fotografa, neboť ten se, jak výše uvedeno, věnoval sběru plodin. Nejsou tedy tak pěkná, ale snažili jsme se.

A 24. září by měl Tatínek narozeniny (79.).