Jarní houby

Pece, jako obvykle, musely být postaveny znovu. Jako materiálu bylo použito osvědčeného lokálního materiálu, který není zcela dobově autentický, ale dobře nám funguje. Přimíšen byl písek a též nějaká ta tráva. Jíl byl opatřen na poslední chvíli, neb chyběli lidé, auto, či dobré počasí (v libovolné kombinaci), nicméně opatřen byl. Díky tomu, že Dominik se plně soustředil (možná bych se odvážil říci, že až upnul) na kování, které popíše v další části reportu, Martin se věnoval focení a pečení (a taky se mu příliš nechtělo) a pisatel těchto řádků musel obstarat nejrůznější drobnosti, došlo na stavbu první pece až v pondělí a úterý (21. a 22. května). Už to, že nám to trvalo dva dny, mluví samo za sebe. Letos se ukázalo více nežli kdy předtím (či se to pisateli tak jeví), jak terén v našem experimentálním železářském okrsku ovlivňuje stavbu pecí. Ty by měly být pecemi zadlabanými s tenkou hrudí, ale jsou díky sypkosti terénu pecemi skoro šachtovými, obsypanými. Jedinou možností, jak s tímto stavem něco udělat je odstranění současné zemní lavice tvořené struskou, kamením, cihlami a jiným neřádem a její nahrazení řádně zhutněnou (když jsme ti hutníci) hlínou, do které bude možné pece opravdu zadlabat a jen jejich malou část (ty tenké hrudě) vymodelovat z hlíny.

Ve středu 23. května byly naše řady posíleny účastníky a účastnicemi workshopu. Tito se pilně vrhli do stavby dalších dvou pecí („sloty č. 2 a 4, č. 3 bylo využito Torem ke stavbě výhně). Pec č. 2 stavěli s dopomocí pisatele chorvatští účastníci Robert a Ivan a z Norska dorazivší Tore, který se zvláště při stavbě osvědčil (vynikne při porovnání fotografií zachycujících stavbu pece č. 2 a její finální vzhled, který je dílem zejména norského účastníka). Stavby třetí pece (tedy č. 4) je ujaly Lída a Lucie ze zlínského muzea, které příliš radit nepotřebovaly, neboť prve jmenovaná má již hutnické zkušenosti. Z poměrně měkkého jílu postavili pec, o jejíchž kvalitách pisatel poněkud pochyboval, ovšem zbytečně. Ostatně také měl obavu, že tato bude příliš objemná, aby se při následném měření ukázalo, že má objem z letošních pecí nejmenší (č. 1 49 l; č. 2 - 60 l; č. 3 - 48 l).

Čtvrtek 24. května začal některým již v brzké ranní hodině, neboť Matěj a Jirka (starší) Kmoškovi (jinak též část Spolku archaických nadšenců ze Sebranic) potřebovali být s tavbou rychle hotovi, aby stihli vernisáž keltské výstavy v Národním muzeu (neboť obvykle dělají do laténu). Předehřev pece proto započali už ve čtyři ráno. V peci č. 1 zvýšené o cca 10 cm zpracovávali olomučanskou rudu a recyklát starších taveb (alespoň myslím). Díky nedostatku času nedošlo ke vsazení celých zamýšlených 15 kg rudy. Vylomená houba se při zpracování a pokusu o naseknutí rozpadla.

Do pece dvě obsluhované chorvatskými hochy a Torem byla vsázena pouze olomučanská ruda v nyní obvyklém množství – 15 kg. Vytažena byla a na špalku zbouchána houba (hmotnost nutno doplnit).
Žencká pec s obsluhou doplněnou o později dorazivší drahé polovice (poté co bylo postaveno a nachystáno) zpracovávala železnou rudu od Hradišča. Ale Ostrožská Nová Ves holt nejsou Olomučany a tak to podle toho dopadlo!

V Pátek 25. května došlo na pece č. 1 (zlínská osádka) a 2. (chorvatská). Tore si ve „slotu“ č. 3 postavil malou výheň, v níž zkoušel jistý tajemný postup, který se však ukázal být slepou uličkou a experimentátor se připojil k obsluze pece 2. V obou pecích bylo zpracováno po 15 kilogramech olomučanského goethitu s dobrým výsledkem. Obsluha pece č. 1 předvedla, že čtvrteční nedobrý výsledek byl zapříčiněn surovinou a ne rukama a získala kompaktní lupu o hmotnosti 5,4 kg (tedy 36% hmotnosti vsazené rudy). Pokus o naseknutí byl učiněn pozdě, kdy již byla lupa příliš vychladlá a výsledný zásek je pouze mělký.

Chorvatsko-norským hutníkům se podařila lupa o hmotnosti 4,2 kg (28%). Lupa byla za pomocí nejdříve sekery a posléze sekáče (zhotoveného z kalače) naseknuta. Vzniklý široký zásek je již poměrně podobný archeologickým nálezům. Chorvatským účastníkům workshopu jsme posléze poněkud zkazili radost, neboť jsme si houbu, jako asi zatím archeologickým předlohám nejpodobnější kus, ponechali.

V rámci sobotní akce pro veřejnost (18. Setkání ve střední části Moravského krasu, 26. května) došlo opět na dvojici taveb. Zlínští kolegové se opět ujali pece č. 1 a Tore s Dominikem a Bobem (nahrazenými v kovárně Lokim) pece č. 2. Vsázkou do pece č. 1 byla olomučanská ruda smíchaná s 20% hematitu nalezeného v některém z poloplných/poloprázdných kyblíků, který nám bylo líto vyhodit na odpadní haldu. Výsledkem tavby tzv. směsi „na krásu“ byla nicméně pouze malá hubka. Tavba v peci č. 2 dopadla ještě hůře, neboť byla zpracovávána lotrinská mineta s příměsí vápence, která má eliminovat příliš vysoké procento fosforu v rudě. Předpokládaná houba měla posloužit ke zhotovení železné květiny k uctění památky Dominikova francouzského kolegy. Nepodařilo se však a houba se při pokusu o zpracování rozpadla.

Zbývá snad jen doplnit, že obvyklý účastník Adam Thiele z Maďarska se letos účastnit nemohl a tak se jeho loňská pec utěšeně archeologizuje.
A samozřejmě to, že pisatel by rád poděkoval zúčastněným, kteří pilně obsluhovali pece, nezběhli k žádnému jinému řemeslu a bez nichž by se nic konat nemohlo!

Zdař Bůh!
Ondra M.

Obvyklé připomenutí: autorem fotografií je zejména Martin Barák