Cesta železa Moravským krasem

Hugonova huť v údolí Jedovnického potoka nad Rudickým propadáním na litografii Jakoba Alta z polovice 19. století. I na tomto místě, které však již vůbec nepřipomíná železářskou huť zachycenou J. Altem, se nalézá jedna z informačních tabulí naučné stezky Cesty železa Moravským krasem

Mezinárodní projekt Evropské cesty železa, chránící a zpřístupňující důležité památky hutnictví a zpracování železa evropského významu, vznikl před více než pětadvaceti roky z iniciativy rakouských železářů, archeologů a metalurgů. Jejich záměrem bylo vytvoření sítě důležitých železářských lokalit, jakýchsi milníků reprezentujících vývoj evropské metalurgie železa od jeho raných počátků k současnosti.

Rudonosná oblast střední části Moravského krasu byla zařazena do stávajícího programu jako sedmá zastávka východní trasy evropské cesty vedoucí z norského Trondheimu, přes polské lokality v okolí Kielců (Góry Swientokrzyskie), východní Slovensko, Moravský kras, do Maďarska (Šoproň) a odtud dále do Itálie.

Pro historii železářství významná oblast Moravského krasu byla výrobně činná při zpracování železa již od pravěku (halštatská kovárna v Býčí skále, případně stopy keltského železářství a germánských hutí při okrajových oblastech Krasu – Blanensko, Boskovická brázda). Prvního vrcholu produkce dosáhlo místní železářství v předvelkomoravském a velkomoravském období (8. a 9. stol.) a po stoletém přerušení tradiční výroby po dvě další století. Zalesněné území Krasu umožnilo unikátní uchování celé řady slovanských hutí a jejich archeologický průzkum (nejprve Okresní muzeum v Blansku – V. Souchopová, později Technické muzeum v Brně – opět V. Souchopová a J. Merta s týmem spolupracovníků). Výzkumy posunuly hranici poznání raně středověkých technologií, s jehož výsledky je veřejnost seznamována jak v muzejních expozicích (Muzeum Blansko, Stará huť u Adamova – expozice železářství a areál slovanského železářství, expozice „K počátkům hutnictví železa“ v Technickém muzeu v Brně), tak prostřednictvím sítě naučných stezek přímo v terénu, případně při experimentálních a ukázkových tavbách v replikách kusových železářských pecí.

Středověkou železářskou činnost dokládá existence hamru v poloze Althamr při Křtinském potoce v Josefském údolí, zmiňovaném jako poškozený ve dvou listinách datovaných k roku 1506. Od poloviny 17. století pracoval hamr jako zkujňovací. Na jeho místě byla v provozu později pila a posléze dnes již zbořený vodní mlýn.
Od počátku 17. století ve střední části Moravského krasu dochází k dalšímu rozvoji železářství, avšak již s využitím technologie vysokých dřevouhelných pecí, jejichž počet dosáhl postupně desítky. Většinu ve druhé polovině 19. století odstavených pecí přežily slévárenské provozy, případně strojírny, které byly původně součástí hutních provozů. Některé z hutí, případně části jejich objektů, se dochovaly dodnes (Klamova huť u Blanska, Stará huť u Adamova), jiné zcela zanikly (Hugonova huť u Jedovnic, blanenské Mariánská, Starohraběcí a huť Paulinka a huť v Adamově – nejstarší huť v oblasti Krasu vybavená vysokou dřevouhelnou pecí).

Výrazná koncentrace hutnických památek dokumentujících vývoj železářství od doby železné po dobu nedávnou, soustředěná na nevelkém území zalesněné střední části Moravského krasu, vedla ke snaze o zařazení oblasti do projektu Evropské cesty železa. Realizace Cesty železa Moravským krasem se mimo Technického muzea v Brně a Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras účastnily i obce ležící ve Střední části Krasu (Adamov, Babice nad Svitavou, Blansko, Habrůvka, Jedovnice, Křtiny, Olomučany a Rudice). Díky účasti obcí na programu Evropské cesty železa byl získán grant z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj (230 000 Kč). Z těchto prostředků byla zřízena naučná stezka s informačními tabulemi a vydány informační materiály historicko–přírodovědného charakteru.

Mapa zachycující území, na němž se nachází naučná stezka Cesta železa Moravským krasem

Malá Macocha u Babic nad Svitavou je jedním z nejvýraznějších reliktů těžby železne rudy v Moravském krasu. I zde se nachází informační tabule cesty železa Moravským krasem

Naučnou stezku tvoří pět okruhů spojujících nejdůležitější železářské lokality regionu. Významné lokality jsou popsány a obrazově dokumentovány na informačních panelech. Jedná se o historii dosud existujících hutí, polohy hutí zaniklých, milířišť, kutišť rud, těžby hlinek, hamru, zaniklou středověkou osadu a Býčí skálu.

Slavnostní otevření Cesty železa Moravským krasem se uskutečnilo 17. května 2003 v rámci 3. Setkání ve střední části Moravského krasu.

Publikace Cesta železa Moravským krasem podrobně popisuje historický vývoj celého regionu i jeho přírodní zajímavosti. Text doplňuje řada fotografií a map s vyznačenými trasami naučné stezky a popisy jednotlivých lokalit uvedených v textu. Kniha je dílem pětice autorů (Věra Souchopová, Jiří Merta, Jiří Truhlář, Ivan Balák, Leoš Štefka), redigovaná I. Balákem, vydána konskripcí obcí a organizací zúčastněných na projektu. Po rozebrání prvního vydání knihy bylo vytištěno roku 2007 konskripcí druhé vydání. Realizace naučné stezky Cesta železa Moravským krasem byla oceněna třetím místem v soutěži o cenu Asociace muzeí a galerií České republiky Gloria musaealis 2003 v kategorii Muzejní počin roku.

Do projektu bylo začleněno i pořádání experimentálních a ukázkových taveb v replikách kusových železářských pecí konaných každoročně v „okrsku starého železářství“ v areálu Staré huti u Adamova (a dříve i při větrném mlýně v Rudici).

Experimentální tavby v replikách slovanských šachtových pecí za účasti veřejnosti však probíhají již od šedesátých let minulého století, kdy bylo při výzkumech železářských lokalit dr. Věrou Souchopovou, tehdy pracovnicí Okresního muzea v Blansku, realizováno na dvacet experimentálních taveb za účasti špičkových odborníků (prof. Radomír Pleiner, prof. Karel Stránský a dalších). Od poloviny devadesátých let minulého století probíhají experimenty pod patronací Technického muzea v Brně v areálu kulturní památky/národní kulturní památky Stará huť u Adamova. Několik ukázkových taveb bylo provedeno i u větrného mlýna v Rudici.

Na základě rukopisu Jiřího Merty zpracoval a chybami opatřil Ondřej Merta
Vyobrazení a fotografie: archiv TMB, publikace Cesta železa Moravským krasem, O. Merta

Ukázková tavba u větrného mlýna v Rudici v roce 2003. Do šachtové pece dmýchá Jiří Merta