Desátý milíř v Josefově

První milíř postavil a vypálil Jirka Kadera v Josefově / Staré huti u Adamova v roce 2009. Bylo vybráno místo, jež je každoročně používáno, obstarána mizerná hlína, která se v průběhu let pilným přidáváním mouru změnila v kvalitní „matroš“ a 1. května zahájena úprava terénu a následně i stavba milíře zapáleného 4., rozebraného 9. května v rámci 9. Setkání a druhého dne napytlovaného a s drobnou obavou uloženého do Kameňáku. Ke stavbě bylo použito jehličnatého dřeva, neb to jsme ještě nevěděli (či na vlastní kůži nezkusili), že měkké dřevo není to pravé – nyní se pracuje pouze s dřevem tvrdým.
Musím ještě podoktnout, že nás tehdy překvapil a potěšil vstřícný postoj Správy CHKO, neb jsme předpokládali, že jí bude čmoudící hromada vadit. Dřeva bylo zakoupeno 12 prostorových metrů, čehož se držíme dodnes, přičemž část dřeva je vždy určena i pro další spotřebitele – keramiky, kuchaře, pekaře a vápeníky.
Jedinou zatímní výjimkou v objemu byl loňský rozměrnější milíř a do počtů nebyl zahrnut Dominikův malgašský (tedy se vzorem z Madagaskaru) milíř z roku 2013. Každoročně stavěné milíře jsou domácího typu – tedy německého. Ty jsou německé samozřejmě pouze jménem, jinak jsou zcela české, tedy moravské, vlastně moravsko-švýcarské.

V pátek 18. května přicestovalo dříví (obvyklý a nejbližší dodavatel – Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity) a v sobotu 19. i oba uhlíři, tedy Jirka Kadera a Eda Tržil (a k nim i pomocnící). V pondělí byl milíř shodou okolností nesoucí stejné křestní jméno jako pisatel po desáté dopoledne zapálen. Ve čtvrtek 24. května došlo k velké radosti uhlířů k odebrání horní, již zuhlené, části bojůvkou železářů pod vedením Dominika T. Tento svoje konání vysvětloval nedostatkem paliva pro železářské pece.
V sobotu v rámci Setkání došlo k finálnímu rozebrání milíře s již vychladlým uhlím, jeho napytlování. Pytle byly ponechány do neděle pro jistotu pod širým nebem a poté uloženy.
Z předpokládaného zisku ještě alespoň jednoho pytle během pozdějšího finálního úklidu placu Dominikem nebylo nic, neb během rozebírání rozebírali rozebírači milíř nebývale pečlivě a vše putovalo do pytlů.

Pisatel doufá v podzimní vykopání sondy přes uhlířský plac a její řádné zdokumentování. Pozorování sice budou znehodnocena josefovským terénem se stavebními a hutnickými pozůstatky, ale víme, že zde bylo desetkráte páleno dřevěné uhlí. Máme tak možnost získat představu o podloží milíře po přesně definovaném množství výpalů. Ale to uvidíme, až to uvidíme.

Prostorový metr (rovnaný) dřeva představuje štípané dřevo na polena řádně naskládané do hranice o objemu jednoho metru krychlového s minimálními mezerami mezi jednotlivými poleny.

Fotografie: Martin Barák, Ondřej Merta, Eda Tržil