Výpal vápna na Staré huti u Adamova v roce 2018

U pece vystavěné v minulých letech došlo pouze k drobné změně v konstrukci topného kanálu, z něhož byl posunut kamenný práh nad popelníkem na dno kanálu a prohloubeno topeniště tak, aby bylo možné snadno vymetat popel a žhavé uhlíky. Pro lepší uzavření ohně v topeništi a usměrnění tahu byla zhotovena přenosná plechová dvířka, která se osvědčila zvláště při obsluze popelníku. Instalace přenosné stříšky nad pec se ukázala být pro údržbu zařízení přínosná, neboť stačilo jen opětovně vymazat spáry hlínou mezi kamennou konstrukcí.

Při reparaci pece došlo k vybourání staré zazdívky tahového kanálu, pec vyčištěna od zbytků vápna a nedopalů a opatřena novým hliněným izolačním výmazem. Stejně jako v minulém roce byla využita prkenná stříška, která byla postavena nad předpecím, aby tvořila ochranu před nepřízní počasí. K peci byl z lomu Mokrá (Českomoravský cement, a.s.) dovezen kvalitní devonský vápenec v množství cca 0,5 m3 s obsahem více jak 90 hmot. % CaCO3 a pily ŠLP Křtiny v Olomučanech cca 3 m3 buko-habrového dřeva, které bylo podpořeno cca 1,5 m3 polosuchého javoru z místních zdrojů. V roce 2018 se výpal zaměřil na větší frakci suroviny (150-250 mm), která byla po vzoru zařízení Josefov II a III z let 2016-17, zavezena vsázkou na ručně vyskládanou klenbu, avšak již bez pomocných odtahových kanálů. Výpal trval včetně sušení celkem 47 hodin a byl monitorován termopistolí. Výrobní teploty se během výpalu pohybovaly mezi 929 a 1173 °C.

Novinkou byla stavba malé testovací šachtové pícky s vestavěným hliněným roštem, která měla sloužit k pokusnému výpalu různých karbonátových surovin pro archeologické a restaurátorské výzkumné účely. Smyslem zařízení bylo pojmout minimální množství vsázky (maximálně 0,01 m3). Jeho výhodou je použití jakéhokoliv množství suroviny drobné frakce k testování bez náročného budování samosvorné klenby. Také samotný výpal trvá v zařízení díky minimalizaci vsázky podstatně kratší dobu nežli v běžné plamenné polní peci (cca 11-12 hodin); bylo však nutné zajistit rovnoměrnost výpalu stabilitou dlouhého plamene a teploty, k čemuž posloužil ruční měch a pomocná vsázka dávky dřevěného uhlí. Nevyrovnané teploty se ale v peci přesto pohybovaly jen mezi max. 818 a 913 °C. V malé šachtové peci byly testovány dolomitické vápence z Kunštátu na Moravě a řasové písčité z Komořan na Vyškovsku. Výsledkem pokusu mělo být určení vlastností vápna a nedopalů, srovnatelné s vápennými technologiemi hradů Kunštát a biskupského ve Vyškově, uplatněnými během 13.–15. století. Suroviny byly podrobeny chemickým analýzám, které zajistil restaurátor D. Zeman a laboratoř cementárny Mokrá (D. Čejka: Českomoravský cement, a.s.). Bylo zjištěno, že testovací zařízení vyžaduje drobné technické úpravy, které by měly zvýšit a vyrovnat tepelný výhřev pro kalcinaci suroviny. Hašením proto prošla úspěšně jen část výpalku suroviny z Komořan, kunštátské vápence se vyhasit vodou nepodařilo.

Výpal vápna v roce 2018 (zařízení Josefov V) lze označit v dosavadní historii experimentů na Staré huti za nejúspěšnější. Kvalitním výpalem prošlo kolem 80-90% vsázky. Při dalších experimentech by měl být kladen důraz na úpravu hliněného čepce, k jehož podobě nacházíme detailní podrobnosti v souvislosti s vápenicí, která působila v nedalekém Wiehlově údolí (k.ú. Habrůvka). Nové historické podklady poskytl bývalý správce Staré huti u Adamova Miroslav Stejskal, bytem v Josefově, potomek habrůveckých „palačů“ (vápeníků).

Text: Petr Kos
Fotografie: Martin Barák, Ondřej Merta, Eda Tržil
Vložil a popisky fota opatřil: Ondřej Merta