Ohlédnutí za letošním (2018) josefovským květnem – úvod do děje a část obecná

Od neděle 26. května, kdy jsme se v Josefově rozžehnali se s těmi, kteří zůstali, aby pomohli poklidit „plac“ po tradičním pyromanském řádění uběhla již dosti dlouhá doba. Nastal tedy nejvyšší čas vše alespoň v krátkosti popsat a zejména se podělit o též tradičně pěkná fota vyhotovená Martinem Barákem (a méně pěkná, jejichž autory jsou další osoby) a též použít textu o vápenické části setkání, který bez větších (resp. jakýchkoli) cavyků napsal hlavní vápeník Petr Kos. Neb je fotografií poměrně dosti, rozhodl se pisatel a vkladatel rozdělit informace tematicky do několika příspěvků. Zde je první.

Tak tedy: z mezinárodních návštěvníků jsme mohli v letošním roce přivítat již takřka domácího Ivana Hrovatina, Ivana Valenta a Roberta Čimina z městského muzea v chorvatské Koprivnici a Tore Haug-Warberga z Technické univerzity v norském Trondheimu.
Další informaci o workshopu a Setkání (zcela, ehm, nestrannou), jejíž autorkou je Lenka Sedláčková, si můžete přečíst na stránce brněnské Archáje - http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_id=830&blog_date....
O doplnění příspěvku zachycujícího dění okolo keramické pece jsem požádal Alžbětu Netopilovou, stavitelku pece a hybatelku keramických dějů. Tuto část dodáme posléze. jak již bylo zmíněno, vápeník Petr Kos svoji část zpracoval a bude následovat vzápetí.

Sobotní Setkání se opět dělo bez části speleologické (Býčí skála, Výpustek, Stará Drátenická jeskyně) a tedy i ŠLP a CHKO Moravský kras se neúčastnily. Důvodem byl opět (tak jako v loňském roce) Sokol nastěhovaný a zahnízděný nad Býčí skálou. Rozdělení 16 let fungující společné akce se z našeho pohledu projevilo znatelně menším počtem návštěvníků, kteří jsou sice z podstaty celodenní akce nespočitatelní, ale aut, prodaných placek i lidí na fotech viditelně ubylo. Rozhodně jsme však nebyli ve stínu pece Františky sami a v převaze.

Družina DAGA i letos dodala živosti a akčnosti sobotnímu dni svým ležením, předváděnými rukodělnostmi a samozřejmě i oblíbeným bojováním (a zajistila i občerstvení návštěvníkům ve formě stánku s plackami a stánku s pitivem).

Kolegové z Technického muzea v Brně měli připravený program pro děti přibližující práci archeologů.

Jako každý rok měli návštěvníci akce možnost využít dopravy autobusem Technického muzea z Adamova do areálu Staré huti.

Počasí nám přálo, i když jsme nezbudovali stříšku nad pecemi, tak jsme nezmokli, ale trochu se připálili. Příští rok plátěné zastřešení opět určitě bude.

Za poskytnutí osvěžujících nápojů musíme poděkovat pivovaru Hauskrecht (zprostředkováno Petrem Holubem), Milanu Geršlovi a samozřejmě i hlavnímu pořadateli – Technickému muzeu v Brně. Tomu ostatně a zejména i za další materiální zabezpečení, prostory, místo samé a též morální podporu.

A děkuji těm, kteří se zúčastnili příprav i vlastního workshopu a Setkání a těm, kteří mohli vytrvat a vytrvali až do zmíněné neděle a pomohli s tou nejméně záživnou částí celého dění – úklidem. Nutných propriet sice oproti předchozím létům ubylo, neboť s přibývajícími zkušenostmi ubývá zbytečností, ale přesto není úplně příjemné zůstat na úplné finále ve třech.

Takže na shledanou příští květen!

A případně též 15. a 16. září 2018.

Upozorňujeme, že to se bude pouze tavit a kovat, ostatní výrobní činnosti a speciální program pro návštěvníky jsou konány pouze v rámci květnových akcí.

Autorem fotografií je opět zejména Martin Barák.

Galerie: