Pod šípkovým keřem

Na letošní sezónu jsou sice připraveny ještě dvě série pro Moravský kras cizokrajných rud, aby měl kolega Talla co mlít na rubínovém mlýnku (lučba a silozpyt jsou základní kameny nejen moderní kriminalistiky) a byla též nabídnuta možnost získat nemalé množství hematitu, ale s čím by si měly místní pece rozumět lépe, nežli s místní rudou.
V předstihu jsme zjistili, že je rudonosné pole poorané a domorodci příznivě nakloněni.
Svolali jsme členy Spolku dlící v blízkosti Brna a po dvě soboty se věnovali sběru goethitové rudy. Výsledek našeho snažení je možné vidět na titulní fotografii - nepříliš velká hromada tvořená cca 350 kilogramy kvalitní a zcela autentické rudy.
Zvláště druhá sobota oplývala velmi osvěžujícícm povětřím, dle Dominika T. "The Air was Fresh and Vibrant!".

Následovalo nezbytné pražení. Hranice z tvrdého dřeva nepojala úplně všechnu rudu, ale oheň to byl pořádný. Pro špekáčky bylo nutno vyhotovit menší oheň vedle, neboť u hranice s rudou se nedalo vydržet.
Čas si dohlížející krátil listováním ve Viléma Meistera letech tovaryšských (učednická léta máme snad pomalu za sebou).
Jeden den příprava, druhý pražení, po několika dalších dnech vybrání vypražené rudy (na úplné vychladnutí by stačily dva). Na první pohled je vidět narušení jednotlivých kusů ohněm, takže nadrtit by ji bylo možné snadno kamenem na kameni.
Místní kvalitní rudu používáme zejména při ukázkových tavbách pro veřejnost. Alespoň na dva roky máme tedy vystaráno.

P.S.: vím, že film se jmenoval "Za trnkovým keřem", ale rudu jsme sypali pod trn šípkový.
P.P.S.: goethit je pojmenován po Johannu Wolfgangu Goethovi.