8. Workshop a 16. Setkání / Josefov / květen 2016

Jak již bylo uvedeno v předchozí části zprávy o květnových hutnických a dalších aktivitách v areálu Staré huti u Adamova, bylo v pondělí a úterý provedeno po dvou experimentálních tavbách v replikách kusových železářských pecí (pec s tenkou hrudí z 9. století, dle archeologického nálezu v železářské dílně v polesí Olomučany, lesní oddělení 98/1).
Dalším zásadním počinem bylo zapálení milíře po pondělním poledni.

25. května (středa) - Workshop starého železářství
Vápenická část dokončila přípravu vsázky do vápenné pece (separátní zpráva vápenické frakce bude zveřejněna zvláště) a samozřejmě pokračoval výpal uhlí v milíři. Připravena k práci byla kovárna - přivezen byl měch, špalek a kovadlina a upravena výheň.
Opět proběhla dvojice taveb (pec 3 a 4, tak jako v předchozích dnech), tentokráte za účelem testu rud dovezených kolegy z Českého lesa a Českého Švýcarska.
Večer jsme si promítnutím fotografií připomněli již proběhlé ročníky workshopů i sobotních Setkání a také vlastní nelehké začátky, ztrácející v temnotách dávnověku (minulého tisíciletí).

26. května (čtvrtek) - Workshop starého železářství
V pecích s tenkou hrudí (pece č. 1, 3 a 4) byly provedeny tři tavby - pokus s využitím okují a různým přídavkem rudického písku.
Maďarští kolegové opravili svoji loňskou pec a Slovinci se ujali rozpadlé pece šachtové, na níž provedli facelift (foto níže). Kovář pracoval na loňské železné lupě a uhlíři se starali o milíř.
Večer proběhla teoretická část workshopu: Dominik Talla představil lotrinskou minetu (železnou rudu) a její dolování v Neuve Maisons poblíže Nancy, Adam Thiele a Jiří Hošek přiblížili metalurgickou analýzu dvojice středověkých nožů z archeologického nálezu v Chorvatsku s možným vztahem k českým výrobním centrům, Ivan Hrovatin nastínil stav výzkumu železářských strusek ve Slovinsku a Mark Haramza záštity maďarských raně středověkých šavlí a jejich konstrukci.

27. května (pátek) - Workshop starého železářství
Slovinští a maďarští kolegové provedli po jedné tavbě, domácí team se v tento den taveb zdržel, neboť se začalo nedostávat dřevěného uhlí z tvrdého dřeva (část byla rezervována na sobotu) a zbytek několik let starého smrkového se ukázal být nevhodným (je o poznání méně výhřevné). Kovář koval, milíř dýmil a k němu se v brzké raní hodině přidala i vápenná pec, v níž výpal začal s úderem šesté hodiny.
V odpoledních hodinách začaly přípravy na sobotní akci pro veřejnost a večer pěkně, vydatně a rychle zapršelo. To, že je místo samá struska člověk v případě jakéhokoliv kopání do země neocení, ale po takovémto dešti ano - vše se rychle vsákne a nehrozí žádná flanderská pole.

28. května (sobota) - 16. Setkání ve střední části Moravského krasu
V sobotu bylo možné sledovat tavbu ve dvou pecích s tenkou hrudí - domácí team provozoval pec č. 3, v níž byla tavena směs "na krásu", tedy 50% místního limonitu a 50% hematitu získaného ve slévárně. Směs na krásu je užívána v rámci předváděcích taveb, kdy chceme mít jistotu kvalitního a reprezentativního výsledku.
Pec č. 1 osluhovali členové Spolku archaických nadšenců ze Sebranic u Litomyšle, kteří mají sami s tavbami bohaté zkušenosti. Zde tvořil vsázku pouze limonit.
Oba výsledky byly pěkné. V případě pece č. bylo vsazeno celkem 25 kg rudy. V poslední době je vsázka obvykle tvořena 15 kg, avšak zde se hezky ukázalo úskalí ukázkových taveb, které by měly začít i skončit v určitou, programem danou, hodinu. Jenže pec (či milíř, atd.) si běží dle svého a na program nebe ohled. Tavba tentokráte probíhala rychle a tak byla vsázka větší nežli obvykle. Výsledkem byla velká houba, po vylomení z pece okamžitě hutněná na dřevěném špalku. Takto vzniklá železná lupa má hmotnost 7,49 kg.
Tavba v peci č. 1 byla též úspěšná a reprezentativní (k níž však v současnosti pisatel těchto řádků nedisponuje potřebnými informacemi).
Slovinští kolegové přidali v sobotu do úplné sumy 15 letošních jarních taveb v Josefově (Staré huti) další dvě (v šachtové peci a peci vlastní konstrukce).
Kováři v kovárně pilně kovali, vápeníci vybírali pálené vápno a hasili jej, kovolitec odléval a uhlíři rozebrali celý milíř, z nějž bylo získáno 32 pytlů uhlí.
Vyhrabané uhlí muselo být kropeno vodou, neboť nebylo dostatečně vychladlé - opět příklad nepřizpůsobivosti technologických pochodů probíhajících různou rychlostí za různých podmínek. Dle náčelníka uhlířů by byl ideálně zapotřebí ještě alespoň jeden den (před několika lety bylo hotovo ve čtvrtek ráno a rychle se stavěl ještě malý milířek, aby bylo co v sobotu ukazovat).

Družina DAGA předváděla další řemesla a dovednosti spadající do období raného středověku - rozdělávání ohně, soustružení dřeva, znalosti hlaholice, různé textilní výzdobné techniky, rytí a tepání kovu.
Divácky nejvděčnější však bylo hrubé násilí provozované za pomocí mečů, seker a jiných vhodných předmětů. Jako vloni bylo součástí programu přiblížení pohřebních zvyklostí. Bylo možné občerstvit se plackami a zakoupit různé marmolády a jiné pochutiny v lahvičkách a také sledovat opracování kmene do podoby božstva.

Božstvo bylo už po ukončení programu vztyčeno a pokropeno krví Franků (rozuměj frankovkou).

Sobotní den pěkně zakončil liják, který byl ještě lepší nežli ten páteční a museli jsme si poblahopřát k uklizení uhlí pod střechu.
Déšt pěkně zalil i milířiště a vyhasil vápno, takže vápeník by teoreticky mohl být v neděli bez práce (pomáhal však s úklidem po ostatních).

29. května (neděle)
Za účasti pozůstalých účastníků jsme provedli úklid "placu", zejména měchu a kovadliny.
Je těžko k uvěření kolik "krámů" se podaří v průběhu týdne nanosit k pecím a musí se opět odvézt, roztřídit a uklidit.

Kolegové z Technického muzea připravili na sobotu zejména pro dětské návštěvníky různé poznávací úkoly a obsloužili též mletí obilí na ručním mlýnku.
Autobus ze sbírek muzea dopravoval v hodinových intervalech návštěvníky akce od vlaku v Adamově (a opět zpět), v některých případech až k Výpustku.
Prezentovali se opět i adamovští včelaři s připomenutím příspěvku Adamova k ustrojení včelích úlů.

Takže na štěstí a bohužel je opět na rok klid.