Co je dobré mít k tavbám

Místo

Zásadní je samozřejmě vhodné místo na němž lze tavby provádět a neobtěžovat okolí kouřem, hlukem a dalšími průvodními jevy poznání na poli archeometalurgie.
Je dobré mít zdroj vody a obecně dobré zázemí, kde lze složit hlavy a uvést se do civilizovaného stavu.

Pece

Tavit bez pece (či jiného pyrotechnicko-metalurgického aparátu) nejde. Jako stavební materiál je sice možné použít takřka cokoli nehořlavé, ale žáruvzdorná hlína je samozřejmě nejlepší. Použili jsme i namíchanou hrnčířskou hlínu, abychom si usnadnili práci s kutáním materiálu a jeho zpracováním, ale nebylo to ono.

Pece, i když jsou relativně vypálené a používané, mají jen omezenou životnot a je tedy nutno počítat s opravami i stavbou zcela nových.

Vsázka

1 - ruda - vypražená a na vhodnou velikost nadrcená, používáme velmi drobnou frakci. V tomto případě je ruda připravena v dřevěných necičkách (používány horníky k dopravě rudy od středověku po novověk - "erztrog").

2 - dřevěné uhlí - též nadrcené na žádoucí frakci, tak aby pec byla dobře zaplněna a kusy uhlí nevytvářely klenby, zabraňující klesání nadložních vrstev vsázky. Po vypálení je uhlí napytlováno, následně v rámci příprav tavby nadrceno a opět napytlováno, či již nasypáno do proutěných košů. Z těch se dobře nabírá a uhelný prach propadává mimo. Navíc vypadají "dobově" a lépe nežli polypropylénové pytle (současné běžné dostupné jutové nic nevydrží).

3 - lopatka na vsázení uhlí a rudy do pece. Může být samozřejmě použita i miska.

4 - váha - nejlépe jednoduchá, mechanická - je odolnější a nedojdou baterie. V případě experimentu je samozřejmě vhodné vsázku (po tavbě též strusku a houbu či lupu) vážit a vše zaznamenávat

5 - ošatka na nachystané dávky rudy a uhlí. Ošatky, jež používáme, sloužily původně nejspíše pro uchování potravin či přípravu chleba. Vypadají však také "dobově" a varieta použití může být široká.

Nářadí

1 - kožená zástěra - vhodná při kování houby či lupy. Je lepší používat ochranné pomůcky a dávat pozor na zachování určité vzdálenosti mezi pyromany a přihlížejícími.

2 - "hák" - použitelný při vytažení houby z pece. Používán maďarskými kolegy, od nich zkopírován. Nalezen v raně středověké huti v Maďarsku.

3 - "šťouradlo" - dlátovitý nástroj použitelný při vylomení štítku i houby, čištění odtokového otvoru pro strusku, zamáznutí prasklin a otvorů mezi štítkem a hrudí pece. Nalezen ve dvou hutích v Krasu, v jednom z depotů na Klášťově. Považován za nástroj k odkorování dřeva, avšak prakticky využitelný při mnoha činnostech okolo pece. Na fotografii dva kusy.

4 - sekera - velká sekera k naseknutí železné lupy. Nutno počítat s tím, že sekera poté již nebude to, co bývala. Staří hutníci však nejspíše používali sekáč.

5 - velké kleště - používány při vytažení houby z pece, zejména však při kování houby/lupy. Pokud bude kovající personál zvyklý na žhavé, mohou být kratší.

6 - lopata - štítek v hrudi pece zasypáváme pískem coby izolací. Při tom, i opětovném odstranění písku a též při odhazování nespáleného uhlí, je lopaty zapotřebí.

7 - dřevěná palice - je-li produkt tavby porézní (a je to tedy houba), je vhodné použít na prvotní zhutnění ihned po vytažení z pece dřevěné palice a dřevěného špalku. Zde dvě provedení, více a méně umné.

8 - železná tyčka či silný drát na šťourání v peci. Starý hutník ji sice neměl, ale k prošťouchnutí otvoru pro strusku, či vyčištění dyzny je velmi vhodná.

9 - pajsr - dobrý k vylomení houby a struskového koláče utvořeného na dně pece, prozažení otvoru pro odtok strusky zalepeného zatuhlou struskou. Možno ale pro tyto účely využít i jiné náčiní (viz výše).

10 - sekera - zde replika dobové, použitelná avšak spíše "na neděli" a ke kroji. Více vlevo použitelnější sekera Fiskars.

11 - železné hrablo - dobře se s ním vyhrabává dosud neshořené dřevěné uhlí v rámci ukončení tavby a otevření pece. Pro nás ne zcela zvyklé je výhodná dlouhá rukojeť (často by se hodila ještě delší).

12 - dřevěný špalek - ve špalku užívaném ke zhutnění houby se postupen času vypaluje prohlubenina, která pomáhá při formování železného kusu a vede ke vhodnějšímu směrování sil a tlaků.

Ne vše je samozřejmě nutné a každý si najde svůj vhodný výběr nástrojů.

Různé

1 - plastové kalfasy - vhodné pro míchání hlíny/jílu/písku i směsi rud.

2 - hadice a trubky - umožňují pružné připojení měchů k dyznám. Měch je možné mít dále od pece, což usnadňuje obsluhu. V případě použití menšího měchu lze umístit měch s vhodnou dostatečně hmotnou podstavou/konstrukcí přímo před ústí dyzny. Ústí měchu není do dyzny vsunuto, ani nijak utěsněno. Dochází tak k přisávání dalšího vzduchu (injektorový efekt) a zmenšuje se riziko nasátí žhavých částic do měchu. Rovněž je vždy vidět, co se v dyzně odehrává a zdali se neucpává. Staří hutníci to takto nejspíše prováděli.

3 - plechová nádoba - je vhodná pro uchovávání rudy. Lze je koulet, stavět na sebe, poslouží jako sedátko.

4 - automobil - dostatečně rozměrný a pracovní automobil (zmíněn jen tak do počtu a protože ladí s tím sudem, každý přece ví, že dnes to bez auta nejde).

5 - spolupracovník - nadmíru důležitá položka, přímo klíčová. Spolehlivý kolega, pracovitý, šikovný atd.

6 - nářadí - detail viz výše.

7 - přístřeší - místo kam lze ukrýt uhlí a rudu, měchy a další choulostivé drobnosti.

8 - měchy - zásadní pro průběh tavby je dmýchání vzduchu. Někteří a někde uvažují o přirozeném tahu, ale v našem případě je nutné mít měchy, dmychadlo či vysavač. Měchy jsou jednoznačně nejvhodnější, neboť nezáleží jen na množství vzduchu, nýbrž i jeho dostatečně vysoké vstupní rychlosti do pece. To vše lze ovlivnit pomocí měchu - patřičným způsobem dmýchání do pece .

9 - konvice - kafe a čaj jsou velmi důležité pro fungování teamu. My fungujeme na kafe, Francouzové z Bretaně, kteří byli v Josefově před asi 10 lety, vařili neustále čaj.

10 - kotlík - jídlo uvařené na ohni u pece chutná nejlépe.

11 - kovový kbelík (ofic. ruské vědro) - dobré na vodu k chlazení nástrojů a houby/lupy a její odnesení do bezpečí. Výsledek tavby je lépe zavčasu uschovat, před několika léty se nám houba přes noc ztratila (doufám, že si onen nenechavec alespoň něco propálil).

Fotografie: Eva Řezáčová, Ondřej Merta