Ignis Josefiensis

Nedílnou součástí festivalu Brno město uprostřed Evropy je přehlídka ohňostrojů (s hudbou) Ignis Brunensis. I my v Josefově alias Staré huti alias Františce máme své ohňostroje (a hudebníky).

Stará huť u Adamova - roj jisker nad vápenkou

S tím, jak narostl počet prováděných taveb, množství kovářské práce i časová náročnost některých experimentů, začala se část pracovní náplně josefovských workshopů odehrávat večer a též v noci. To sebou přináší v mnohých případech velmi esteticky hodnotnou podívanou, při níž v přihlížejících ožívají jejich atavisticko-pyromanské instinkty.
K ohnivým efektům dochází při sázení uhlí do pece a současném dmýchání, dmýchání do kovářské výhně, kování s odletujícími okujemi, vylomení pece a prvotním kování / zhutňování železné houby.

Stará huť u Adamova - vylomení kusové pece
Stará huť u Adamova - kováři byli a jsou zvláštní bytosti
Stará huť u Adamova - kovářská výheň
Stará huť u Adamova - noční tavba ve dvou pecích

V Zápisníčku Archaia Brno je Stará huť přirovnána k Mordoru. Myslím, že to tak strašné není, není tu tolik smrdutých výparů a osazenstvo je veskrze přátelské.

V letošním roce se k obvyklým železářským ohňům připojila vápenná pec Petra Kose. U ní je výpal podstatně delší, topný kanál je neuzavřený a nerojí se okolo obsluha se vsázkou atd., takže je možno družně se seskupovat, setrvávat a fascinovaně hledět do plamenů.

Stará huť u Adamova - plameny prostupují vsázkou vápenky
Stará huť u Adamova - vápenná pec
Stará huť u Adamova - místo táboráku vápenka

Letos se nepodařilo zachytit na fotografii výpal v keramické peci - krásná noční fotka se šlehajícími plameny se podařila před několika lety Jiřímu Hlávkovi, který nás již bohužel navždy opustil.

Pojednávané téma nám kazí uhlíři, je však dobře, že se z jejich díla jen kouří. V tomto případě o plameny věru nikdo nestojí.

Ještě ta zmíněná hudba - tu vloni i letos obstaral jeden ze členů uherské výpravy hrající na různé píšťaly a zejména na citeru (a některým i na nervy). Repertior tvoří starobylé maďarské, ale i mongolské písně, které jsou zejména nesrozumitelné.

Autory použitých fotografií jsou Martin Barák, Natálie Belisová, David Merta, Eva Řezáčová a Ondřej Merta.

Galerie: